Češi mají svého voříška s PP

I tahle by se dalo charakterizovat české národní plemeno, které na počátku 90. let stálo na pokraji zániku. Historie tohoto plemene, českého strakatého psa, sice není nejdelší, ale je velmi bohatá, zajímavá a bohužel poněkud nehezká. Přesto se dnes, jak říkají plemene znalí, “strakáčovi“ začíná jako plemenu dařit, protože jeho základna se stále rozrůstá a tito pejskové s milou povahou začínají být oblíbení.

Něco málo k historii

 S českým strakatým psem je neodmyslitelně spjaté jméno českého kynologa Františka Horáka, který plemeno začal v 50. letech minulého století šlechtit za účelem vytvořit ideálního psa pro pokusy v laboratořích. První chovný pár měl neznámý původ, později však byl do plemenitby přidán německý krátkosrstý ohař, díky čemuž vzniklo i jedno ze základních zbarvení – hnědo-žluto-bílé.

 V r. 1960 byla rasa poprvé zaregistrována jako Horákův laboratorní pes. Bohužel toto plemeno bylo pro veřejnost stále neznámé a výhradně se používal jen pro pokusy v ústavu. Hlavním cílem pokusů bylo hlavně studium epilepsie a dědičnost chybění zubů, což se objevuje u těchto psů dodnes. Proto by neměli být využíváni v chovu jedinci do 3 let věku, protože do této věkové hranice by se mohla projevit epilepsie a její další šíření je v chovu nežádoucí. Zajímavostí je, že český strakatý pes je první bytostí, na které se v ČSR zkusila transplantace ledviny.

 V 70. a 80. letech pro plemeno nastávají protichůdné časy. Na jedné straně sice opouštějí z mnoha důvodů (nákladnost chovu, odpor veřejnosti) psi laboratoře, na druhou stranu o rasu není u veřejnosti zájem. Na počátku 90. let se začíná objevovat skupina lidí, kteří chtějí českého strakatého psa zachovat, nicméně plemeno stojí na pokraji vyhynutí. Přesto, že to ze začátku vypadalo beznadějně, nemožné se stalo skutečností a chov byl zachráněn. Existenci českého strakatého psa zachránilo pouhých 7 jedinců známého i neznámého původu.

Problém s FCI

 Dnes se jedná o psi s bezproblémovou povahou, kteří se hodí i pro nezkušeného chovatele. Povahově se přibližují Jack Russellovi nebo Border kolii. Postrádají jakýkoli náznak agrese, jedná se o psa rodinného typu, který je tvárný, aktivní a přítulný. Často vynikají i ve psích sportech jako je např. agility. Existují dvě barevné varianty, černo-žluto-bílá a hnědo-žluto-bílá. Fenky mají obvykle do 16 kg a pejsci okolo 18-20 kg, takže se jedná o psa střední velikosti.

 Plemeno není oficiálně uznáno FCI, což je momentálně asi největší problém. Jedna z překážek je zařazení do kategorie psů, protože “strakáč“ do žádné kategorie nezapadá. Je to plemeno psa, které člověk použil kvůli své touze po poznání sebe sama a našich zdravotních problémů. Psi tím zachránili nejeden lidský život, proto by byla škoda ho zařadit již do existující kategorie a “znehodnotit“ tím jeho význam pro nás – lidstvo.